Sport?!
21. února 2017 v 15:19
Ahoj kamarádi,
dneska vám chci povědět jak jsem se dostala ke mému sportu (badmintonu).
Jako každá malá holčička jsem jako první ,,sport" zkoušela tancovat a ne nebavilo mě to. Po tomto jsem sport na chvíli zavrhla a šla jsem se věnovat umění - malování a keramika. Po 2-3 letech jsem zkusila zase sportovat, protože jsem ve školce (škole) byla hiperaktivní dítě (jenom trochu ale byla). Mým druhým sportem bylo závodní lyžování (,,obřák" - slalom) u toho jsem vydržela dlouho asi osm let, ale jak už to bývá tento sport se dal dělat jen v zimě v létě jen přípravy, ale ty mě nebavily. Na závodech jsem nebyla moc úspěšná, protože jsem byla v kategorii vždy se staršíma holčinama (kdo je těžší většinou i rychlejší).
Mým třetím pokusem o sport bylo plavání u kterého jsem vydržela jenom rok, protože mě to nebavilo. Po té jsem zkusila kánojistiku, ale tam jsem se ,,bála", nevím proč ale měla jsem tam blbí pocit z té vody.
A jak jsem se nakonec dostala k badmintonu?? Už jako menší jsem si chodila s ridičema zahrát. Taťka chodil i s nějakou partou a tam se seznámil s trenérem školičky v klubu v Pardubicích a jak už to bývá šla jsem si to vyzkoušet. Od té doby hraju badminton. Do této doby si pamaatuji můj první turnaj, ale o tom třeba někdy příště.
Seorix
Nová naděje
13. února 2017 v 14:51
Každý z nás někdy zažil chvíle, kdy chtěl s něčím zkončit. I já sem tyhle chvíle zažila a o jedné z nich bych vám teď chtěla napsat a poděkovat Hazel (Terce), která mi dala novou naději.
Hraju badminton už nějakým rokem, na treninky jsem chodila ráda, až do chvíle, kdy jsme začali nahazovat a vysvětlovat s prominutím malým fakanům. Tady to by ještě šlo a klidně bych to i překousla, ale ještě do toho za námi přestal dojííždět trenér (tréninky už přestali mít smysl). Ne že bych chtěla zkončit, ale začala jsem si hledat i jiné aktivity. Jednou na soustředění jsem se hodně přiblížila s Terkou , od té doby se spolu hodně bavíme a troufnu si i říct, že jsme nejlepší kamarádky. Terka věděla proč přestoupila do jiného oddílu. Teď bych chtěla poděkovat jejímu trenérovi, který mi nabídnul, že s ní mohu trénovat a to mi dalo novou naději a radost v trenincích DĚKUJI TERKO!!!!
Doufám, že vás tenhle článek potěšil. 

Seorix
PS: pište mi do komentářů nápady a návrhy co by vás zajímalo a mně, mých názorech,...
Proč zrovna Seorix
9. února 2017 v 17:55 | Seorix
Vím, co si řeknete, když uvidíte jméno Seorix. Hodně lidí si řekne, že jsem kluk, ale já jsem holka. Dala jsem si klučičí jméno, proto protože nemám ráda holčičí přezdívky (popravdě znám jich málo, ale ty co znám stojí za dvě věci). Nenapadla mě žádná holčičí přezdívka, která by se mi líbila zněla jako jméno. Chtěla jsem mít cizí jméno než české, nevím proč, ale chtěla.
Nevím jaký máte teď myšlenky, ale doufám, že mě hned neodsoudíte, ale dáte mi prostor Vás oslovit a zaujmou. 

Seorix
9.2.2017